Indikace k terapii H. pylori jsou:
Důležitým faktorem ve volbě léčebného režimu je míra rezistence H. pylori vůči klarithromycinu a metronidazolu. V naší populaci se rezistence na klarithromycin pohybuje okolo 30 %. Je také důležité zohlednit zemi původu pacienta a míru výskytu rezistence v jeho domovině, která může být různá. V rezistenci H. pylori vůči antibiotické léčbě jsou velké etnické a geografické rozdíly: vysoká je např. ve Vietnamu, nízká byla např. v USA (13 % pro klarithromycin) a na Novém Zélandu (0 % pro klarithromycin), ale v poslední době má stoupající tendenci.
Optimální léčba infekce H. pylori má být jednoduchá, dobře tolerovaná a účinná. Žádný doporučený postup není optimální ani 100% spolehlivý. Vždy je důležité pacienty poučit a k léčbě dostatečně motivovat, compliance nemocného je pro úspěch rozhodující.
Klarithromycin má mnoho lékových interakcí:
Mezi léčiva kontraindikovaná k současnému použití s klarithromycinem se řadí astemizol, cisaprid, domperidon, pimozid, terfenadin, chinidin, disopyramid, ergotamin/dihydroergotamin, p.o. midazolam, inhibitory HMG—CoA reduktázy (statiny), kolchicin, lomitapid.
Léčiva, která indukují CYP3A (např. rifampicin, fenytoin, karbamazepin, fenobarbital, třezalka tečkovaná), mohou indukovat také metabolismus klarithromycinu. To může vést ke vzniku subterapeutických hladin klarithromycinu, a tím i k jeho nižší účinnosti. Současné užívání rifabutinu a klarithromycinu vedlo k vzestupu a následnému poklesu sérových hladin a dále ke zvýšení rizika uveitidy. O následujících léčivých přípravcích je známo nebo se předpokládá, že ovlivňují koncentrace klarithromycinu v cirkulaci; může být proto zapotřebí upravit dávky klarithromycinu nebo zvážit léčbu jinými přípravky: efavirenz, nevirapin, rifampicin, rifabutin, rifapentin, flukonazol, ritonavir.
Je známo, že současné užívání klarithromycinu inhibuje CYP3A, což může být u léků metabolizovaných primárně přes CYP3A, spojeno se zvýšením jejich sérových koncentrací, a to může vést ke zvýšení nebo prodloužení terapeutického účinku nebo nežádoucích účinků současně užívaného léčiva. Klarithromycin má tedy být užíván s opatrností u pacientů léčených jinými léčivými přípravky, jež jsou známými substráty enzymu CYP3A, obzvláště pokud má tento substrát úzké bezpečnostní hranice (jako např. karbamazepin) a/nebo je tímto enzymem extenzivně metabolizován.
O následujících léčivých přípravcích je známo nebo se předpokládá, že se metabolizují přes CYP3A isoenzym: alfentanil, alprazolam, astemizol, bromokriptin, karbamazepin, cilostazol, cisaprid, cyklosporin, disopyramid, domperidon, námelové alkaloidy, ibrutinib, lovastatin, methylprednisolon, midazolam, omeprazol, perorální antikoagulancia (např. warfarin, rivaroxaban, apixaban), atypická antipsychotika (např. kvetiapin), pimozid, chinidin, rifabutin, sildenafil, simvastatin, sirolimus, takrolimus, terfenadin, triazolam a vinblastin.
Podobný mechanismus prostřednictvím jiného izoenzymu cytochromového systému P450 je znám u fenytoinu, theofylinu a valproátu. U určitých hypoglykemik, jako je nateglinid a repaglinid může dojít k inhibici enzymu CYP3A klarithromycinem, a to může vést k hypoglykemii, pokud jsou tato léčiva užívána současně. Při současném užívání klarithromycinu a chinidinu nebo disopyramidu arytmie typu torsades de pointes. Současné užívání klarithromycinu se sildenafilem, tadalafilem nebo vardenafilem může pravděpodobně vést ke zvýšené expozici inhibitorů fosfodiesterázy. Klarithromycin zvyšuje hladiny cirkulujícího theofylinu nebo karbamazepinu. U populace pomalých CYP2D6 metabolizátorů může být při užívání inhibitorů CYP3A, jako je klarithromycin, nutné snížení dávek tolterodinu. Je třeba vyhnout se současnému užívání perorálně podaného midazolamu a klarithromycinu. Stejná doporučení lze také aplikovat na jiné benzodiazepiny, které jsou metabolizovány prostřednictvím CYP3A, včetně triazolamu a alprazolamu. Při současném podání klarithromycinu s kortikosteroidy je třeba zvýšené opatrnosti.
Klarithormycin dále interaguje s přímo působícími perorálními antikoagulancii, aminoglykosidy, digoxinem, zidovudinem, fenytoinem, valproátem, hydroxychlorochinem a chlorochinem. Obousměrné lékové interakce jsou s atazanavirem, blokátory kalciových kanálů (např. verapamil, amlodipin, diltiazem), itrakonazolem a sachinavirem.
Reference: